Archiv pro štítek: kultura

Kolem dokola

michal štochlZ bobříkova deníku

Duchaplně protivný den, poznamenal Luboš a šel se oběsit. Majka se ho chtěla zastat, ale byla připoutaná k plotně. Sám ji tam upevňoval. Karolína, která se vracela ze školy, nechtěla spolubydlící nechat ve štychu, ale nejprve musela opravit protékající záchod. Příběhy lidí obyčejného života, příběhy od vás ze čtvrti, nulové příběhy a televizní zábava. Včera jsem šoustal a ještě dnes si to pamatuju, zůstala mi na to rozverné milování zvláštní památka v podobě jejího telefonu, tedy samozřejmě ne celého telefonu, ale spíš čísla, zůstala mi na ten neskonale půvabný večer číselná památka. Konečně jsem se materializoval. Jsem tu a na scéně není nuda ani tma. Jen jsem trochu jako Luboš, když se nemůžu přiblížit k místu, z něhož by se dalo někam skočit a skončit to. A trochu jako Majka, když si hledám, pravdaže marně, dominy na internetu a toužím být svazován a przněn. Karolíně se také podobám, protože mě vždy v prvé řadě zajímá, zda věci neprosakují. A obzvlášť to platí o prezervativech. A o antidepresivech, které beru a přes které je pro mě skutečnost dokonale zaobalená, prázdná, nemohu brečet, nemohu se hýbat, nemohu se přiznat, že jsem včera šoustal Majku a necítil nic kromě zadostiučinění, že pracuje jako zdravotní pracovnice. Tak nízké mám sebevědomí, že si pořád řeším, kdo je kdo. Například já jsem spisovatel Karel Hepčík.

„Hepčíkova realita,“ napsal kdysi ostrovtipný kritik, „je realitou převrácenou ze zvrácenosti do ještě větší zvrácenosti, a sice zvrácenosti hlavy neustále okouzlované tím, že i se schizofrenií je možné žít.“ Nerad bych, aby došlo k nedorozumění. Necpal jsem tomuto pisálkovi, ba nebulíkoval, vůbec jsem mu nevěšel na nos, že mám psychiatrickou diagnózu. Sám si to našel. Moje dobrá editorka mi kolikrát říkala, Karle, když to tam máš, lidé nad zvláštnostmi tvého psaní mávnou rukou. Musíš si věřit a brát to za pravdu, pak to taky vezmou. Já ale nežil. Včera jsem nešoustal a už jsou to roky. Neříkám, že by lépe než já psal kdejaký gigolo citu, ale přece jen trocha života je pro psaní potřeba a tu já neměl.

Četl jsem tisíce milostných scén a statisíce viděl, něžné pohlaví bylo mým grálem, ale nakonec: které z nich je to moje? Jaký úhel pohledu mám zvolit. Kde mám najít pravdu o sexu mezi mužem a ženou?

„Hepčíkův surreálný materialismus se soustředí na momenty nechutné předehry, předkožky, představy orgasmu, a tím jak vše pojmenovává, jak jsem právě také předvedl, činí z věcí lásky ne věci denní spotřeby, jak by se mohlo zdát, ale přímo jakési výlevkové artefakty bezbožného a nutně již mírně zapáchajícího světa.“ Co je tomu debilovi po tom, že se rád hrabu ve výlevce? Je to jedna z mála věcí, u které preferuji dobrý průsak. Doma mám pannu a dřív jsem na ní cvičíval u porna, to bych mu vmetl, je to krásné a žádné výlevkové, žádné hnusné, říkám věci jak jsou a hlavně jak nejsou. Je pravda, že i panna se musela čistit. Málem bych tu větu smazal. Chtěl bych vidět svého kritika, pohovořit s ním, ale posvátná bázeň, kterou k němu cítím, je ještě zdvacatero násobena ostychem, který on cítí přede mnou. Mohl bych mu přičarovat životní družku a mohl bych mu ji vyrvat ze spárů jediným tahem pera. A to on ví, a proto zůstává ve skrytu mé hlavy a jejích okvětních plátků.

 Ochránit Karla, to si říkám denně a snižuju množství cigaret.

Kolem dokola (deník monologů)

Byl jsem nadržený ze sledování porna, manželka odpočívala na kavalci a po včerejším milostném bití byla ještě zčervenalá. Mé myšlenky se obtočily kolem jejích stehen a schylovalo se na nejhorší, když přestala pravidelně dýchat, hrozilo to probuzením. Přišlo by mi dost nevhod, protože jsem potřeboval kontemplovat nad svou potřebou, respektive nepotřebou sexu. Neměl jsem se rád, snad s výjimkou rukou a očí, a proto právě ruce a oči sehrávaly v mých milostných dobrodružstvích hlavní roli. Jinak jsem se nenáviděl a těžko s tím šlo něco udělat. V mých očích byla ta nenávist naprosto oprávněná a neměl jsem ji v rukou, abych ji mohl rozmačkat. Vzpomínal jsem na dětství a bylo mi k zbláznění líto stovek přešlapů, které jsem v milostném životě udělal. Co kdyby to tehdy bylo jinak? Jistě bych se dobře pobavil, třeba s dívkou, tmavou a malou, mně odevzdanou a zubatou.

Z nedostatku jiné zábavy jsem hledal na internetu všechny dívky s příjmením Stavrogina, prohlížel jsem si jejich přátele a snil o nich. Světlana, ta malá a zubatá, byla z Jaroslavli, ale nejmenovala se Stavrogina. Už jsem zapomněl jak. Když si tak procházím profily ruských lidí, vidím, že jsou to lepší lidi. Obzvlášť umělci jsou větší umělci a debilové větší debilové. Chci se naučit rusky, a tak se i se spící ženou hlásím do tandemu rusko-české výuky. Je mi dobře, jsem aristokrat. Nenávidím vše, jen oči mi slouží a poznají, co je hezké. To ano.

Má nenávist k sobě přerůstá v tajnosnubné mlčení.

(autor: Tomáš Vaněk, koláž: Michal Štochl)

 

pořádání akcí

Pořádáme komponované večery (přednášky, poezie, divadlo, hudba ap.) a jiné akce

Přehled naposledy pořádaných akci:

22. 10. – 2. 11. 2015, výstava Denise Anfilova – Metafyzické krajiny Modřan, Viniční domek

22. 11. 2015, komponovaný večer: divadelní představení Chyba (Václav Havel) – koncert kapely EXT band, Staré Purkrabství, Vyšehrad

10. 1. 2016, Divadlo Creatio, pohádka o O Kuliferdovi, Sokol-Libuš, Praha-Libuš

11. 1. 2016, Slavnostní večerní vernisáž v galerii Viničního domku zahájila výstavu obrazů výtvarníka Pavla Jozy, kterou bylo možno navštívit vždy od pondělí do čtvrtka, a to až do 8. 2.), Viniční domek, Praha 12

12. 1. 2016, činoherní sekce Rodinného divadla uvedla hru Prozření ing. Ryšky, hostinec Na Staré Sokolovně, Praha 4

22. 1. 2016, přednáška: Sociální divadlo, metoda divadla osvobození a spolupráce se sociálně a zdravotně znevýhodněnými lidmi, Česká společnost pro duševní zdraví, Praha 3

29. 2. 2016, komponovaný večer: spolek Ódivadlo, Zastávka u anděla aneb kolik se jich vejde na špičku jehli + koncert kapely Dřevěné pytlí v jutových uhlích, Staré Purkrabství – Vyšehrad, Praha 2

18. 2. 2016, Jitka Enochová (obrazy) + Marie Hladíková (instalace) do 9. 3. 2016 ve Viničním domku

31. 3. – 11. 4. 2016, Recyklo módní přehlídka, Viniční domek, Praha 12 (Jak být krásná i v odpadu – výstava odpadkových šatů a šperků)

4.6. 2016, Senchron – 7mi hodinový multižánrový pořad:
Čtvrtý ročník legendárních SEN party. Tentokráte ve spojení s časákem CHRON a taktéž poprvé jako OPEN AIR. (VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ) – vystoupily: The Prostory Revival, Tree Spirit, Gang Starbie, Projekt ether kolektiv, blazni.cz, Michal Kašpar, Peter Szentpéteri, Tomáš Vaněk, Martin Zikán, Ondřej Dobisík, David Lázeňský a Johny Násilník.

Další, předešlé akce viz seznam komponovaných večerů